Napadlo mě, že si musím sepsat důvody toho, proč to vlastně celý dělám. Vím, že až mi bude nejhůř a budu to chtít vzdát, jakože to 100% přijde, chci mít nějakej opěrnej bod, který mi tu naději zase vrátí. A proč to všechno dělám??
- Nemůžu se na sebe už ani podívat. Když se fotím se spolužačkama, většina je oproti mě šíleně hubená. Těm silnějším jsem se vždycky smála, ale dneska už do nich zas tak daleko nemám.
- Nechci aby se můj nádhernej pierc v pupíku topil v hromadě špeků! Nejhorší je, když si sednu- to už ani není vidět.
- Můj přítel je sportovní postavy a vedle něj jsem jako tlustý prase- celulitida, špeky...Začínám se sama za sebe stydět, když s ním spím při světle.
- Oblečení, který na mě dřív vypadalo sexy, teď působí, jako by si jeho majitelka nechtěla připustit že prostě přibrala 20 kilo.
- Mám problémy s kloubama a měla bych cvičit, aby mi nezatuhly. Společně s hubnutím tak zabiju dvě mouchy jednou ranou- pomůže mi to shazovat kila + procvičí moje klouby.
- Chci být sakra sexy. A nejsem!!





Podobné duvodyy :)